INTERVIEW: Host Laterny magiky Mihai Malaimare o herectví i politice

Laterna magika přivítala 2. prosince rumunské divadlo Teatrul Masca z Bukurešti s divadelním kusem, jehož autorem a hlavním protagonistou je ředitel tohoto divadla, pan Mihai Malaimare. Hra pro jednoho herce a jednoho hudebníka s názvem "Actorul" (Herec), byla syntézou činohry a pantomimy, chvílemi humorná, chvílemi spíš k zamyšlení. Ředitel Teatrul Masca, Mihai Malaimare, je nejen herec, ale také politik (od roku 2000 zasedá jako poslanec v rumunském parlamentu), a má za sebou pestrou kariéru. Narodil se v roce 1950, studoval na Akademii divadla a filmu v Bukurešti a v Paříži se seznámil s metodou Jacquese Lecoqa. V letech 1973?89 jako herec a režisér působil v bukurešťském Národním divadle, spolupracoval také s televizí a rozhlasem. V roce 1990 založil divadlo Teatrul Masca (tedy Divadlo Maska). S divadly i jako sólový performer vystupoval v mnoha zemích nejen v Evropě, například v roce 1992 absolvoval cestu po 15 amerických městech.

Představení Herec mělo premiéru už před 20 lety - proč jste se k němu vrátil?
Z mnoha důvodů. Ředitelka Národního divadelního festivalu, distingovaná paní Marina Constantinescu, mne o to naléhavě žádala, argumentovala tím, že toto představení ovlivnilo mnoho mladých lidí její generace k tomu, že se dali na divadelní dráhu. Nevím, jestli to tak je, ale myslím, že po dvaceti letech toho mám více co říct a předat a má touha hrát, stát na scéně ještě nevyhasla.

Změnil jste ve hře něco?
Ano. V prvé řadě jsem si přibral partnera, známého jazzového hráče a skladatele Mirceu Tiberiana, který mě přímo doprovází, zvyšuje tak dramatický prvek a usnadňuje komunikaci. Přidal jsem nějaká klaunská čísla, ale v základu má představení stejnou strukturu. K mé nelibosti jako člověka, ale radosti herce, je text Mirci Dinesca, který je v průběhu představení citován, krajně současný, jako by byl napsán včera.

Změnilo se i samotné publikum?
V jistém směru ano. Objevilo se mnoho mladých, zřejmě projevujících více zájmu objevovat zvláštní, až podivný svět jeviště.

Je toto představení ukázkou vašeho uměleckého jazyka, nebo se jedná o výjimečný kousek?
Obojí. Divadelní projev, který prosazuji, je nonverbální, mimořádný prvek v tomto představení je však dán tím, že v základu samozřejmě pojednává o životě herce, ale v určitých okamžicích - i klaunských - jde o můj vlastní život.

Důležitou součástí představení je hudba, jací jsou vaši oblíbení skladatelé?
Hudbu poslouchám hodně, ostatně jeden z mých potomků je houslistou, ale pokud bych měl říci, ve společnosti kterých skladatelů se cítím sám sebou, jednalo by se o Mozarta a Griega. Jejich hudba je, tak jako je můj život, jaká jsou má představení, prožíváním střídmé radosti, v níž záře a hojnost jsou drženy v otěžích nejistotou a opatrností.

Jaký máte dojem z pražského vystoupení?
Fantastický. Byl to opravdu silácký kousek, protože jsem přijel s nesmírným úsilím, abych ovládl příšerné nachlazení, které jsem chytil o den dříve v Madridu během jednoho pouličního představení, vyždímal jsem ze sebe poslední kapku energie, ale měl jsem také co do činění se vzácným publikem, které to ocenilo a prožívalo se mnou. Nepřihodí se často, aby člověk zažil vnitřní SETKÁNÍ, ale myslím, že v Praze jsem to měl.

Co pro vás znamená "být hercem"?
Pevně věřím ve společenské poslání herce. On je modelem, morálním bodem, jediným, který může vyzkoušet život, aby našel odpovědi na to, jak ho udělat lepším, snesitelnějším.

A jakou roli hraje publikum?
Divák je motivací mého bytí. Bez tohoto divadelního partnera bych definitivně zemřel. Divadlo je rozhovorem mezi dvěma lidmi, kteří se snaží rozluštit taje života.

Cítíte se být více hercem nebo tvůrcem?
Herec je tvůrcem, ne pouhým interpretem. Alespoň já jsem nikdy nemohl být jen slepým účinkujícím. V mých rukou se lidstvo musí měnit podle pravidel, která jim já vnutím. Být hercem je poslední bariérou. Po této zkušenosti se už nedokážeš reinkarnovat v nic jiného, přešel jsi všechny pouště světa a našel jsi všechna jeho tajemství.

V tomto kuse říkáte, že jste text a lidé vás musí číst. Zajímáte se o sémiotiku?
Divadlo je prostorem znaků. Během intervalu tak krátkého jako hodina, maximálně dvě, můžeš a musíš projít historii jednoho světa, jednoho života, abys podal vysvětlení a našel řešení. Sám herec je opravdovým labyrintem znaků, významů světa, různých významů. Je opravdovým vůdcem, spojovacím kanálem mezi Bohem a člověkem.

Proč jste založil vlastní soubor?
Není to vlastně můj soubor, přestože ho vedu, jako by byl. Jedná se o státní divadlo podřízené radnici hlavního města, ale estetický program je naprosto zvláštní, směřuje k nonverbálnímu projevu a výzkumu hercova umění.

Jak vypadá jeho repertoár?
MASCA odehraje na 200 představení ročně, 100 uvnitř v sále a 100 na volném prostranství. Projev je nonverbální v obou typech představení, ale forma se liší. Uvnitř uskutečňujeme představení, v jejichž základu stojí myšlenky nebo díla velkých autorů: Oglida od V. Briusova, Plášť od Gogola, A přišel anděl od G. Marqueze, Vetřelkyně od Borgese, realizujeme představení na velká témata divadelnictví: Projekt Kommedia dell´arte - Dvojčata a Zamilovaní bude doplněn o další dvě představení, která budou ilustrovat spor Goldoni - Gozzi, pak je tu muzikál Kavárna od M. Malaimareho a Jehla kmotry Gurton od W. Stevensona, v repertoáru máme i několik představení pro děti - Lidská hloupost od I. Creangy, Lokomotiva a nádraží od T. Argeziho, Šašci od M. Malaimareho.
Venku představení těží z velkých obrazů, z marionet o výšce 4 m - U Rumunů, Kabaret národů, a zvláštních technik - živých soch: Sochy a záchvěvy lásky v Bukurešti, Bachova Fuga v městské čtvrti, nebo to jsou, prostě a jednoduše, demonstrace výrazových prostředků, které naši herci mají a denně je procvičují, jako je balet, step, chůdy, akrobacie, dechové nástroje, pantomima, tanec: Veselí hlídači, Koktejl, Herci, Dospívající, Paní s pejskem. Aktuální repertoár divadla zahrnuje 7 interních a 8 externích představení.

V závěru představení jste se zmínil o dvou velkých osobnostech, Marcelovi Marceau a Jecquesovi Lecoq. Jaký vztah k nim cítíte?
Pokládám je za své mistry. S Marceauem jsem se osobně setkal pouze jednou - na festivalu v Perigueux, a bylo to několik nezapomenutelných okamžiků, u Lecoqa jsem dělal stáž masky.

Jste současně umělec a politik - jak to jde dohromady? Kdy jste s politikou začal?
Jde to perfektně dohromady, přestože i u nás panuje předsudek, že umělec by se neměl míchat do politiky. Pokud je mou snahou jakožto umělce být apoštolem, pak opravdu nevidím žádnou neslučitelnost. Vstoupil jsem do politiky, protože se vážně nehodí, abys zůstal stranou ve chvílích, kdy se lidstvo snaží změnit, a je mi zatěžko čekat, až ti, co se nevyznají v divadle, vydají zákony za mě.

Můžete nám říct něco o podpoře kultury v Rumunsku? Jak je na tom vaše Teatrul Masca?
Rumunské divadlo je naštěstí ještě finančně podporováno. Je to dobře i špatně současně, době proto, že máme zajištěnou existenci, špatně proto, že při zabezpečení mzdy mizí konkurence. Existuje zákon veřejných uměleckých institucí, který jsem navrhl a který se snaží zavést do tohoto systému více konkurence a definovat a odměnit skutečnou hodnotu. Každé divadlo založilo vlastní festival, v tomto směru existuje určité tvůrčí soupeření, divadla začínají chápat, že venku je 21. století a že svět má jiný druh očekávání, co se týká divadelního projevu. Divadelní rozpočty pocházejí buď od ministerstva kultury nebo od místní administrativy (radnice) a jsou obecně nedostatečné, aby se z nich hradily mzdy, provoz, a především realizace projektů. Se zájmem očekáváme krizi, ale doufám, že nás nezničí, protože poslední roky k nám byly poměrně štědré.