Josef Svoboda
Scénograf; režisér
Narodil se 10. května 1920 v Čáslavi. Po maturitě na gymnáziu se vyučil truhlářem a po absolvování mistrovské školy studoval dále na Ústřední škole bytového průmyslu v Praze. Srdce ho však táhlo k divadlu; se kterým již v rodné Čáslavi a později v Praze měl první praktické zkušenosti; a tak hned po válce začal studovat scénografii na pražské konzervatoři a poté architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Typická pro něho byla neustálá konfrontace teorie a praxe; současně se studiem se podílí v roce 1945 na založení Opery Divadla 5. května; stává se zde šéfem výpravy; spolupracuje s Divadlem satiry; Studiem Národního divadla a od roku 1948 je členem Národního divadla; nejprve jako jevištní výtvarník a od roku 1951 také jako šéf umělecko-technického provozu. Národnímu divadlu pak jako výtvarník a šéf výpravy zůstává věrný až do roku 1992; kdy spolu se Státní operou a Laternou magikou; jejímž uměleckým šéfem je od roku 1973; po delimitaci odchází.
Ve Divadle 5. května se setkal se svými dvěma hlavními režiséry - Alfrédem Radokem a Václavem Kašlíkem. Spolupráce s A. Radokem vytříbila jeho smysl pro režijní pojetí scénografie a pro funkční začlenění scény do kontextu ostatních složek dramatického díla. Touha objevovat je pak společně vedla k řadě experimentů; jejichž výsledkem byl vznik Laterny magiky; polyekranu a dalších audiovizuálních forem. Spolupráce s V. Kašlíkem v něm probudila vztah k hudbě a přinesla řadu vynikajících operních inscenací na domácí i zahraniční scéně. V šedesátých letech se pak setkává s dalšími vynikajícími režijními osobnostmi jako je O. Krejča a M. Macháček; výsledkem jsou pak mimořádná díla jak na scéně pražského Národního divadla; tak v Krejčově případě i v Divadle za branou a na řadě evropských scén. V osmdesátých letech pak spolupráce s Evaldem Schormem na scéně Laterny magiky znamenala zásadní změnu směrování tohoto ojedinělého divadla.
Vytvořil scénografie pro více než 700 inscenací doma i v zahraničí. V druhé polovině dvacátého století by se ve světě jen těžko hledal významný režisér; s kterým Svoboda nespolupracoval. Namátkou lze připomenout - A. Delcampe; J. Dexter; C.H. Drese; A. Everding; G. Friedrich; G. Strehler; L. Olivier; R. Petit; J.-C. Riber a další. Vždy byl daleko více ceněn v zahraničí než doma - Dr.h.c. na Royal College of Arts v Londýně (1969); International Theatre Award v New Yorku (1976); Chevalier de l´Ordre des Arts et des Lettres v Paříži (1976); Doctor of Fine Arts na Denison University a Western Michigan University v USA (1978-84); cena U.S. Institute for Theatre Technology v USA (1986); titul The Royal Industry Designer v Londýně (1989); francouzská Légion d´ Honneur z roku 1993; Dr.h.c. na Université Catholique de Louvaine-la-Neuve 2001.
Měl rád mládí - své zkušenosti předával nejen na VŠUP v Praze; kde vychoval silnou generaci českých scénografů; ale i na školách a univerzitách celého světa. Nesplnil se mu jediný sen - vyprojektovat a postavit v Praze divadlo; které by odpovídalo jeho divadelním zkušenostem a nárokům.
Zemřel po delší těžké nemoci 8.4.2002.