repertoár

Dramatický balet Casanova měl v Laterně magice premiéru v roce 1995 pod režijním vedením věhlasného Juraje Jakubiska (Tísícročná včela, Báthory). Je také jediným představením, které můžeme označit za ryze dějové, protože v něm provázíme Casanovu jeho životem, i když stylizovaně. Inscenace je inspirovaná skutečnými osudy proslulého dobrodruha a diplomata Giacoma Casanovy, ale stává se tu spíš typizací a ztrácí historické ohraničení. Prostupuje mnoha prostředími i historickými érami. Autorem choreografie je Francouz Jean-Pierre Aviotte, který byl několik let šéfem baletního souboru Laterny magiky. Představení se po taneční stránce nese v duchu neoklasiky bez špiček, se sborovými výstupy, soubojovou scénou i milostnými duety. Ústřední duet podbarvuje část Koncertu E-dur J. S. Bacha, jinak je autorem hudby k představení oblíbený skladatel Zdeněk Merta.
Představení stojí na hlavním představiteli Casanovy a jeho láskách. Svůdce je tu vykreslen trochu jako oběť osudu, jako člověk, který rozsévá zlo trochu proti své vůli. Touží po citech, ale sám je nepoznal a není schopen je udržet, jeho milostné eskapády jsou spíše únikem před sebou samým. Jeho život končí ve zmaru a zapomnění, ale divák si může klást otázku, jestli jde skutečně o zasloužený trest.

Scénář a režie:  Juraj Jakubisko
Scénografie:  Josef Svoboda
Choreografie:  Jean-Pierre Aviotte
Hudba:  Zdenek Merta
Kostýmy:  Jarmila Konečná
Kamera:  Petr Čepický 

Ohlasy z médií:

„Jedním z největších kladů inscenace Casanova je vynikající choreografie Jeana-Pierra Aviotta. Jeho choreografie překypuje novými a neotřelými nápady, především v sólových duetech.“

Svobodné slovo (1995)

„Scénickými prostředky Laterny magiky … rozehrál režisér příběh o chlapci, jenž se polibkem sudičky změní v muže, zamilovaného do fatální dívky jménem Angelika, kterou postupně hledá v různých ženách… Na dně mýtu Casanova se skrývá láska k sobě samému.“

Literární noviny (1995)