repertoár

V představení Graffiti vstoupil na scénu Laterny magiky v roce 2002 současný tanec. Režie a scénář byly svěřeny do rukou studentů FAMU (Ondřej Anděra, Petr Kout), aby tak byl dán prostor skutečně mladé generaci. Komponovaný večer o čtyřech částech vytvořila trojice choreografů, jejichž jména nebyla ještě tak známá jako dnes.
Tanečníka Jiřího Bubeníčka, který do programu vytvořil dvě choreografie (Graffiti a Absinth) znali lidé především jako baletního interpreta světové úrovně (a dvojče neméně slavného bratra Otty).
Václav Kuneš (choreografie On the Step 2…) byl členem Nizozemského tanečního divadla pod vedením Jiřího Kyliána, dnes jako choreograf a šéf tanečního uskupení 420PEOPLE sbírá ocenění a popularizuje moderní tanec v Čechách.
Petr Zuska se stal šéfem baletu Národního divadla v Praze a jeho představení už viděli diváci v mnoha zemích, duet Les Bras de Mer, který je součástí našeho představení, patří k jedné z jeho nejuváděnějších prací. Premiéra v Laterně magice přinesla ocenění také interpretům tohoto duetu: Eva Horáková a Pavel Knolle byli oba nominováni na Thálii a získali ocenění jako nejlepší taneční pár roku od Tanečního sdružení ČR, Unie tanečního umění na Slovensku a Nadací Českého a Slovenského literárního fondu.
Nebyla by to ale Laterna magika, kdyby se k choreografii nepřidalo i něco z vizuálního umění. Scéna představení je posledním dílem scénografa Josefa Svobody, který stál i u zrodu Laterny a celý život se jí věnoval. V Graffiti je používaná speciální projekce na fólii před jevištěm („virtuální plátno“), která podporuje prostorový dojem. Milovníky moderního tance představení rozhodně nezklame.

Scénář a režie:  Ondřej Anděra,  Petr Kout
Choreografie:  Jiří Bubeníček, Václav Kuneš, Petr Zuska
Hudba:  Ludwig van Beethoven, Peter Gabriel, Philip Glass, Wim Mertens, Michael Nyman, Jan Schouten, Yann Tiersen, Henny Vrienten
Scénografie:  Josef Svoboda
Kostýmy: Roman Šolc
Kamera:  Matěj Cibulka, Jiří Málek
Zvuk:  Ondřej Ježek
Dramaturgie: Václav Janeček 

Ohlasy z médií:

„Choreografie konkretizují abstraktní formu filmové animace, obohacují ji o další barevné odstíny, či do ní vstupují s vlastními příběhy. Přidáme-li k těmto pozitivním vjemům ještě zvolené hudební kompozice, máme před sebou zdařilou, kultivovanou inscenaci, v níž se podařilo propojit snímanou a prožitou realitu současnosti jedenadvacátého století v jeden působivý divadelní tvar.“

Lidové noviny (2002)

„Dříve kladla důraz na kouzlení s propojováním divadla a filmu, za nímž se leckdy schovával méně nápaditý taneční podklad. V Graffiti se dostává do popředí kvalitní choreografie.“

MF Dnes (2002)

„Jestli něco tvůrce viditelně fascinuje, pak je to konfrontace pohybu živého těla s živým projevem pohyblivé barvy. Pomocí techniky se obojí stává proměnlivou existencí živé hmoty, barva a tělo se mohou ignorovat nebo spolu komunikovat. (Proud zářivé barvy vtéká do těla tanečníka jako životodárná síla, nebo zraňující meč.) Pod drobnohledem kamery se grafity chovají jako mikroorganismy, hlásící se o život.“

Svět a divadlo (2002)