repertoár

Toto představení mělo premiéru už v roce 1977 a od té doby je nehranějším titulem Laterny magiky (v roce 2009 přes 6 000 repríz). V současném repertoáru je také nejtypičtější ukázkou umění Laterny magiky, dílem velkého tvůrčího týmu, a syntézou jevištních složek. Divadelní prostor se v něm mění v cirkusové šapitó a diváka vtahuje do dění nejen panoramatický obraz a oblíbené triky s prolínáním předobrazu a reality. Poetické vyprávění o marné pouti za nedosažitelným ztělesňují postavy klaunů, podněcované kouzelníkem – Svůdcem a vidinou krásné Venuše, která na sebe bere podobu pozemských žen.
Duchovním otcem představení byl dlouholetý šéf Laterny magiky a náš světoznámý divadelní architekt Josef Svoboda, který svou fantazii na scéně Laterny magiky uplatňoval do konce života. Na představení se podílel např. Jan Švankmajer jako režisér a scénárista, Jiří Srnec, jinak známý jako zakladatel českého černého divadla, filmový kameraman Emil Sirotek, choreografové Karel Vrtiška, Vlastimil Jílek, který byl ve své době českou baletní hvězdou, Jiří Hrabal z Československého souboru písní a tanců, Josef Koníček (také choreograf televizních pořadů a filmů) a František Pokorný. Známé je i jméno výtvarníka a ilustrátora Zdeňka Seydla, který spolupracoval s mnoha divadelními scénami. Představení má nádech českého poetismu, a to nejen díky stylizaci postav do cirkusového prostředí. Divák si z něj může odnést zábavný zážitek i hloubku porozumění lidské duši.

Námět:  Evald Schorm
Scénář:  Evald Schorm, Emil Sirotek, Jiří Srnec, Josef Svoboda, Jan Švankmajer, Karel Vrtiška
Režie:  Evald Schorm, Jiří Srnec, Jan Švankmajer
Scénografie:  Josef Svoboda
Kamera:  Emil Sirotek
Choreografie:  Karel Vrtiška, Jiří Hrabal, Vlastimil Jílek, Josef Koníček, František Pokorný
Kostýmy a masky:  Zdeněk Seydl
Dramaturgie:  Milena Honzíková
Hudební dramaturgie:  Oldřich F. Korte

Ohlasy z médií:

„Uvnitř moderního cirkusu chladí nával mořských vln, září krása zrozená v mořském oku, svádí divoká vášeň cikánů, voní spadané listí i zebe čerstvý sníh, kde voní staré loutkové divadlo a kouř z maringotky a zcela jistě piliny z pod kopyt cvičených koní i šminky krsojezdkyň... Obraz střídá obraz, postavy putují z jeviště do plátna a naopak, důvěřivý klauni prožijí před našima očima mnoho kouzelných dobrodružství.“

Svobodné slovo (1977)