Dramatický balet Casanova měl v Laterně magice premiéru v roce 1995 pod režijním vedením věhlasného Juraje Jakubiska (Tísícročná včela, Báthory). Je také jediným představením, které můžeme označit za ryze dějové, protože v něm provázíme Casanovu jeho životem, i když stylizovaně. Inscenace je inspirovaná skutečnými osudy proslulého dobrodruha a diplomata Giacoma Casanovy, ale stává se tu spíš typizací a ztrácí historické ohraničení. Prostupuje mnoha prostředími i historickými érami. Autorem choreografie je Francouz Jean-Pierre Aviotte, který byl několik let šéfem baletního souboru Laterny magiky. Představení se po taneční stránce nese v duchu neoklasiky bez špiček, se sborovými výstupy, soubojovou scénou i milostnými duety. Ústřední duet podbarvuje část Koncertu E-dur J. S. Bacha, jinak je autorem hudby k představení oblíbený skladatel Zdeněk Merta.
Představení stojí na hlavním představiteli Casanovy a jeho láskách. Svůdce je tu vykreslen trochu jako oběť osudu, jako člověk, který rozsévá zlo trochu proti své vůli. Touží po citech, ale sám je nepoznal a není schopen je udržet, jeho milostné eskapády jsou spíše únikem před sebou samým. Jeho život končí ve zmaru a zapomnění, ale divák si může klást otázku, jestli jde skutečně o zasloužený trest.

Režie: Juraj Jakubisko
Scéna: Josef Svoboda
Hudba: Zdeněk Merta